Zdroj: Supermoto.
Vždy, když se naše povídání dostane k enduru, máme problémy, koho z té dlouhé řady vynikajících osobností vybrat. Tentokrát nám pomohl blížící se "Dakar". Stanislav Zloch totiž nejen 3x zvítězil v Šestidenní a 2x v ME, ale je také naším nejúspěšnějším jezdcem dakarského dobrodružství.
Za řidítka motocyklu Standu přivedla rodinná tradice. Táta byl velice slušný závodník, jezdil soutěže, silnice i motokros. Vypadalo to, že v otcových šlépějích půjde starší bratr František a Standa bude hrát fotbal, ale pak si sportovní role prohodili. Začátky byly pod vedením táty, měli blízko do strakonické ČZ a později se tam šel Standa dokonce učit. Jako zajížděč denně jezdil na motorce. V partě byl nejmladší a hodně se toho od zkušenějších kluků mohl naučit...
Začátek v motokrosu
"Dostavil se i trochu výsledek a v osmnácti přišla nabídka z Dukly Praha. Přijel jsem na závod českého mistrovství v motokrosu, byl tam třeba Ota Toman a podobní piloti a mně se podařilo odstartovat a jezdil jsem druhý. Hned po závodě za mnou přišli, jestli bych nechtěl o rok dřív na vojnu. Měl jsem k dispozici tovární zetku, první model pětikvaltu. První rok v Dukle jsem jezdil motokros, druhý jsem přešel do endura. Čekali se ode mne v motokrosu lepší výsledky, skončil jsem až třináctý v republice. Trochu to zarazilo i mne, najednou se mi zdálo, že o mě není moc zájem. Ale každý kdo přišel do Dukly, měl první rok útlum. Museli jsme se vyrovnat s režimem a tréninkovými dávkami. Myslím, že přechod k soutěžím dopadl velice dobře. Bavilo mě nejezdit jen pořád dokola, enduro, to byla větší rozlišnost a všestranost. Vyhovovalo mi to, ale motokrosem jsem určitě nic nezkazil. Žádný dobrý soutěžák nemůže bez základů motokrosové přípravy existovat."
Světové enduro
"Hned ten rok jsem se stal továrním jezdcem Jawy. Prvná Šestidenní jsem jel v roce 1974 na třistapadesátce, ve třídě s Květou Mašitou a "Carem" (Josefem Císařem). S Jirkou Pošíkem a Jardou Kaulerem jsme v Itálii vyhráli klubovou soutěž. Od dalšího roku jsem už jel ME a půllitry. Hned napoprvé jsem mohl být mistrem Evropy, alespoň podle časů rychlostních zkoušek, ale rozhodlo měření hluku. Na motorce neustále ten rok praskal výfuk, ani továrna si s tím nevěděla rady. Všechno se to bodovalo, skončil jsem druhý za Zdenkěm Češpivou." Možná to není potřeba připomínat, ale když se v souvislosti s endurem hovoří o ME, byla to až do konce osmdesátých let nejvyšší světová soutěž, teprve potom dostal seriál označení MS.
"Mistrem Evropy jsem se stal ve dvou následujících letech, 1976 a 1977. V letech 77, 78 a 82 jsem byl členem vítězného Trophy Teamu, třikrát jsme skončili druzá a dvakrát třetí. Pak už to začínalo jít dolu, nebyla ani nejlepší podpora z továrny a usnulo se na vavřínech. Slýchali jsme třeba: "Co od nás chcete, vyhráváte, tak co by se měnilo..." A to byla největší chyba. V roce 1985 jsem jel se čtyřtaktní Jawou - Rotax o mistra Evropy. Na poslední rozhodující soutěži ve Švédsku mě poslal pan Křivka s trenérem Chasákem o minutu dřív na trať. Chtěl jsem to dohnat a přitom jsem jednu vlnu skočil do protivky a ohnul zadní tlumiče. O kus jsem ještě popojel, tlumiče se zlomily a bylo hotovo. Titul vyhrál Švéd Gustavsson. Pepa Chovančík mi z legrace v cíli řekl: "Ty ses na to chtěl vykašlat, vzal si klacek a ohnul jsi to." Zasmáli jsme se tomu, ale tenhle rozhovor zaslechl Křivka a protože to nechtěl nechat na sobě, vyhrožoval mi: "Vy jste to všechno sabotoval, přijedeme domu a půjdete k soudu a všechno zaplatíte." Hrozně mě to naštvalo, jel jsem naposledy Šestidenní a na jaře příštího roku jsem odešel. Jezdil jsem ještě tři roky za německého dealera motokros po Evropě, ale to už nebylo ono."
Splněný sen
"Dakar byl vždycky můj veliký sen. Jednou přišla nabídka Ivo Kaštana, že by se sehnaly motocykly, a že bych to mohl zkusit. S Ivošem se spolupracovalo bezvadně, on je pohodář. Jel jsem s ním v roce 1997 na Suzuki DR 350, to nešlo o nějaké dobré umístění, ale o zkušenosti. Věděl jsem, že nejlepší roky mi už utekly, vždyť mi táhlo na třiačtyřicet. Trénovanost už taková nebyla, i když jsem se musel připravovat, ale jak se říká, vlak už mi trochu ujel. Byl jsem štastný, že jsem si to vůbec mohl zkusit. Ivoš mě zaučoval, jeli jsme pořád spolu. V Dakaru by to vůbec nešlo bez Tatrováků. To jsou tak ochotní lidé, je radost s nimi dělat. A hlavně, byli úplně super z psychického hlediska. Tam je psychika na prvním místě. Například jsem vyfasoval na cestu jídlo, něco jako vojenské "kádéčko", moc si toho jako motorkář s sebou nevezmeš, tak akorát, co se vejde do bundy, a když jsem před první erzetou snědl nutellu a odhodil prázdný obal, africké děti po něm skočily a ještě to po mně vylízaly. Byla to pro mně rána. "Kam jsi mě to vzal, kde to jsem," stěžoval jsem si v té chvíli Ivošovi. Předtím jsem se dozvěděl, že za mě zaplatili rakev. Sice jsem jí neviděl, ale pořád jsem měl na mysli, že je někde pro mě připravená. Je to zálohové, takže pokud vydržíš, peníze vrátí. V roce 1998 přišla nabídka na speciál KTM 660, už to bylo v jiných podmínkách, zabezpečení bylo super, měl jsem i svého mechanika. Jel jsem ve dvojici s Němcem Jürgenem Mayerem a skončil jsem desátý celkově a v nejtěžší etapě dokonce dostal cenu pro nejlepšího soukromníka."
Bez motocyklů to nejde
"Bydlím v Radošovicích za Strakonicemi, mám dvě holky, obě jsou už vdané a jsem osm měsíců dědečkem. Svých dětí jsem si moc neužil, to byl samý trénink a soustředění, teď mohu pomáhat s vnoučkem. Musím říct, že závodění a výjezdy do zahraničí mi otevřely oči, ale byl jsem jenom závodník, jiní se o mě starali a chvilku trvalo, než jsem si uvědomil, že se musím postavit na vlastní nohy. Po revoluci jsem dost váhal a byl nerozhodný, co dál. Máme firmu, jsme taková parta a každý z nás se stará o něco jiného. Já zabezpečuji výrobu a sháním materiál. Vyrábíme stojánky pro motokros, enduro a silnici, brzdové kotouče, rozety, řetězová kolečka, montpáky, centrklíče, rozpínáky řetězu a různé podobné spotřební věci. Přes sezónu jezdím s obchodem po závodech. Nemohu bez toho být, sice pak stejně nemám čas jít se dívat, ale jsem v té atmosféře. A mám radost, když mohu někomu poradit nebo pomoci. Asi mám místo krve benzín.